Je úžasné vracet se ke starým herním klasikám a zpětně se podívat, proč ta a ta hra zaznamenala takový velký úspěch. U řady her je to jasné, např. Doom je nezpochybnitelným pekelným králem žánru, kterému se ještě dnes často nadává prostě do doomovky. Ta hra se i dnes skvěle hraje, a v době vzniku byla zkrátka tak revoluční, že všechny tehdejší pařany posadila na zadek a ti se jen horko těžko vzpamatovávali a ze židle třeba už kolikrát ani nevstali. Nebo jim to trvalo roky (chachá, zlatej deathmatch první level z Dooma 2).
Ale co jiné hry, např. Golden Axe, proč ta zaznamenala takový úspěch a ještě dnes si na ni se slzou v oku vzpomínáme? Upřímně, segácká Golden Axe nebyla ničím originální, takových her tu bylo jéje, např. celá řada Barbarianů a Conanů a co já vím ještě jakých onanů. Panáček, s kterým si to šupajdíte po hezky pixelartem vyvedených levelech v 256ti barvách z leva do prava a kosíte nepřátele mečem a sekáte hlavy jednu za druhou (s trochou fantazie). Toto klasické schéma chodiček bojovek nezačalo Golden Axe, ale asi nějaká stařičká hra na automatech a pak vyvedená na speccy, ale co já vím, to není až tak důležité (kdyžtak se zeptejte Joeho, ten ví všechno). Naproti tomu ještě dnes se tento žánr těší obrovské oblibě a to hlavně na PS3 díky God of War (sakra, už aby tu byla trojka!). No a když se podíváte na God of War, kromě parádní grafiky a Kratose v hlavní roli, dalo by se říci, že je to principem ta stará Golden Axe, která ale už tehdy byla předělávkou kdo ví čeho.
Tak proč právě Golden Axe je tou významnou hrou v herní historii? Proč na ni vzpomínáme? Tak si to rozeberme. Byl tu na výběr ze tří postav. Tři jsou pěkné číslo. Svatá trojice, trojzubec na vidlích Belzebuba, Tři veteráni a Tři oříšky pro popelku. Jestli se má něco chytnout, nalepte tomu číslovku tři a podle ní se řiďte. Takže zručný trpaslík s ještě zručnější sekyrou, bezva, za toho jsem hrál nejraději (uměl se krásně kutálet), barbar v modrých trenkách to zase uměl s mečem a červená bojovnice, mlask, to byla prostě ta krásná diva, z které jsme jako malí slintali nad blikající obrazovkou, protože byla polonahá, měla silná stehna a meč v ruce, tomu žádný kluk neodolá.
A příběh, mělo to nějaký? Jistě že ano, ale koho to tehdy zajímalo? Že se naši bojovníci z určitých osobních důvodů snaží zabít bosáka velkého nechutňáka? To se k tomu přibalí pár jmen a nějaká historie světa Golden Axe,.... ale popravdě, kvůli tomu jsme hry přeci nehráli, v té době ještě platilo, že příběh u počítačových her má asi takový smysl, jako příběh v pornofilmu. A jo, bylo to tak.
Takže proč Golden Axe? Možná to bylo tím, že hra vyšla na neuvěřitelné množství platforem. Nemá cenu je vyjmenovávat, protože je fakt příšerný, na kolik počítačů, konzolí, a automatů hra vyšla. Prostě jestli měl někdo v dávných dobách nějaké herní zařízení, pište si, že tam měl Golden Axe. Je zajímavé, že celá řada her, které byly dělané třeba na Amigu, na C64 a na PC, kolikrát se stávalo, že na jedné platformě byla hra vynikající, a na dalších předělaná už nějak nefungovala. Příklad za všechny Last Ninja na C64, na kterémžto stroji byla legendou a úžasnou záležitostí, ale na Amize a PC, to bylo něco příšernýho. Odporná hra, která se nedala v podstatě hrát.
Ne tak ale Golden Axe. Nehrál jsem ji sice na všech platformách, kde vyšla, jen pouze na PC, Amize, ZX Spectrum, C64, automatech, Sega Megadrive a řeknu vám bezevšeho, že ač na každé z těch mašinek, díky jejich možnostem, vypadala trochu jinak, přece jen se všude hrála stejně, stejně skvěle. A tak se stalo, že dobrá hra, ale ta, která do herní historie ničím výrazným a originálním nepřispěla, ještě dnes si na ni s chutí vzpomeneme, protože to byla prostě skvělá pařba, a trpaslík byl nejlepší!
Škoda jen toho novodobého remaku...
Autor: Robert Libšanský alias Robotron
http://www.oldgames.sk